Zámek

Vesnice se původně nazývala Nízký Přín a připomíná se od roku 1378, kdy ji vlastnil Pešík Přín z Přína. Byla však rozdělena nejméně na dvě části. Zdejší tvrz vznikla neznámo kdy, snad v první polovině 15. století. Připomíná se až v roce 1842.

15. - 18. století

V letech 1405 až 1417 vesnici držel Jan z Nízkého Přína a později Mikuláš z Přína, který však opustil Čechy a v roce 1439 pobýval v Kladsku. V roce 1482 tvrz patřila Václavu Donátovi z Těchlovic (zemřel 1532) a jeho ženě Elišce z Nežetic a kolem roku 1510 Divišovi Boharyňskému z Hrádku. Od Divišova syna Bořka koupilo Dolní Přím v roce 1535 město Hradec Králové. Tvrz zůstala neobydlena a zpustla. Jednalo se pravděpodobně o vodní tvrz, stávala někde v místech domu čp. 28, kde se dnes říká "Na tvrzi".

Po neúspěšném povstání proti Ferdinandu I. V roce 1547 Hradec Králové o Dolní Přím přišel. Velmi krátce ho držel Jan z Pernštejna a ještě téhož roku jej koupil Holec z Nemošic (zemřel 1556), který postavil Dolní Přímě jižně od místa původní tvrze tvrz novou. Vlastnila ji pak Holocova dcera Kateřina a od roku 1570 její manžel Jan mladší Hamza ze Zábědovic (zemřel 1578). Po Kateřinině smrti v roce 1586 prodal Myslibor Hamza ze Zábědovic, poručík nezletilých dědiců, zdejší sídlo Václavu staršímu Zárubovi z Hustířan, který v roce 1616 provedl opravu tvrze.

Během třicetileté války však značně utrpěla. Roku 1626 ji vnukové Václava Záruby z Hustířan opevnili a dobře vybavili. Ke tvrzi tehdy náležel i dvůr a hospodářské budovy. O její výstavnosti svědčí i to, že bývala nazývána hradem. Majetku se ujal Vilém Felix Záruba z Hustířan, který je roku 1650 - již znovu zpustlý - prodal své sestře Magdaleně, manželce - Oldřicha Linharta v Vinoře na Popovicích.

V letech 1661 až 1677 vlastnil Dolní Přím jeho syn Julius z Vinoře a po něm Rudolf z Vinoře, který však ještě v roce 1677 v Hradce Králové bez potomků zemřel. V závěti odkázal Dolní Přím královohradeckým jezuitům , kteří ho drželi bezmála sto let. V letech 1681 až 1714 provedli rozsáhlou přestavbu renesanční tvrze v barokní zámek. Na přestavbě se podílel také proslulý italský architekt Carlo Antonio Lurago.

Po zrušení jezuitského řádu se v Dolním Přímě vystřídalo více majítelů. Dne 20. března 1775 se do Dolního Příma rozšířílo selské povstání a vzbouření poddaní zámek vyplenili. Snad po této události došlo k některým úpravám.

19. století

V roce 1806 zámek koupili Václav Klement a Václav Slivenský, v letech 1811 až 1816 jej vlastnil Jan Reidl a po něm František Reidl, jeho syn. Ten provedl rozsáhlé úpravy v okolí stavby: zlikvidoval staré příkopy a valy a zřídil zahradu. V letech 1842 až 1843 došlo k novým úpravám interiéru a exteriéru, mj. bylo přistavěno druhé patro nad střední části zámku.

Za rakousko-pruské války v roce 1866 zde byl umístěn vojenský lazaret a stavba byla znovu poškozena. V roce 1879 prodali Reidlové zámek Janu Harrachovi. Ten provedl opravu sídla a umístil zde lesní úřad, byty úředníků a skladiště. Zrušil kapli sv. Františka Xaverského, vysvěcenou v roce 1714, zahradu a park. Roku 1885 bylo také sneseno druhé patro střední části stavby. V roce 1936 byly opraveny fasády.

20. století

V roce 1945 byl zámek Harrachům zkonfiskován a jeho interiéry včetně bývalé kaple znovu upravovány. Byly sem umístěny byty, místní národní výbor a pošta, dnes se v zámku nachází obecní úřad, knihovna, byty. Zámecká kaple slouží po rozsáhlé rekonstrukci k pořádání koncertů a dalších společenských akcí.

Péčí obecního úřadu byla roku 1991 opravena poškozená střecha a věž obnovena čelní fasáda.

Až do roku 2000 se postupně zámek opravoval:

• rok 1992 - severní fasáda
• rok 1993 - jižní fasáda
• rok 1994 - západní fasáda

3.7. 1994 zámek částečně vyhořel (byt pana Višňáka a část střechy). S přispění okresního úřadu a pojišťovny (1,5 milionu korun) se rozhodlo, že se vymění celá střecha a provede statické zajištění. Celkové náklady byly vyčísleny na 3,5 milionu korun. Stavební práce, které prováděla firma Stavos Nechanice, probíhaly od 16.9. do 23.12. 1994. V průběhu dalších let byl opraven celý obvod zámku - fasády a byly provedeny některé vnitřní úpravy. Finančně i stavebně nejnáročnější byla rekonstrukce bývalé zámecké kaple, která do té doby sloužila jako byt manželů Kamenických. Náklady dosáhly 700 tisíc korun. Byt pro manžele Kamenických se zrekonstruoval z bývalého obecního úřadu a ten se naopak přestěhoval na zámek, kde sídlí doposud.

V roce 1999 se nákladem 250 tisíc korun zřídilo sociální zařízení pro návštěvníky kaple a v roce 2001 kuchyňka pro občerstvení při pořádání kulturních akcí. Je však nutné dodat, že z velké části opravy financoval referát kultury Okresního úřadu Hradec Králové. Celkové náklady - a to i na rekonstrukci šesti zámeckých bytů - činily přes 10 milionů korun. Bylo by však třeba pokračovat ve financování vnitřního i venkovního vzhledu, aby za nějaký čas památka nedopadla jako na počátku 90. let.